Mukařovské motivy (poezie)

XAVER TEJŘOV (1908)

Více o autorovi v sekci: TURISTICKÉ INFORMACE A HISTORIE // Naši slavní nebo známí // Od Ripky po Jana Veselého

 

I.

Vesnička jako z pohádky,
ve věnci lesů skrytá.
Zavitých v pestré zahrádky
čísel as čtvrt sta čítá.

V půlkruhu návsi před statky
tě kostel z žuly vítá.
V sousedství hřbitov.
Nad vrátky verš utěšení kmitá.

Jak v sadě pískem plaveným
se cesty žloutnou pod nohou
kol stavení a dvorů.

Klid zblažující vládne jim,
veselí táhne oblohou
a zdraví voní z boru.

II.

A vískou čistou kráčíš, libuje si 
krásu, jíž svítí ztracený ten kout
ve vzduchu pryskyřičném pod nebesy,
jichž sláva nedá hoře vzpomenout.

S rozkoší hrdost v jedné milé směsi,
že náš je, smysly chvátí v plesný proud:
Rab včerejšků tam za horami kdesi,
dnes tady můžeš volně vydechnout!

Hruď šíří se a myšlenka se vzpíná,
se svými pánem zříš se v kraji tom,
zjařen jak po sklence sladkého vína.

A za ráz, jak by z jasna zařval hrom,
náladu zlatou vystřídala stinná:
v sluch zaryl nenávistný idiom.

III.

V mukařovském kostele 
přelahodno pobývat:

Zakouzlen v něm veselé
selské jizby lad.

Stěny jako z úběle,
celek modrou linkou spjat,

v slunný lesy ztemnělé
dýší vonný chlad.

Všel's a mníš, kdos vstříc jde nám.
Srdce vroucně zatrne,
cit vidinou zjih':

Ze to český pán bůh sám,
děda brady stříbrné,
zraků milostných!

IV.

Mukařovské lesy jedna dumná hloub!
Nezapomene jich, kdo v ně kdy jen stoup'.

Je to moře zvuků v hebkém souznění -
je to plavných stínů plaché změtení:

Hudba jak když hedváb šustí o samet -
co stín bytost rodu, jejž jen tuší svět!

Kol se rozhemžila jimi lesní loub,
jak by právě teď byl sbor jich kukly sloup'.

V šero bleskně šlehnou, suslí na kmeni,
chorál dávných věků loudí z kamení...

Náhle tiš: vše zdá se němou úctou chvět -
Bytí tělesnému přešel sluch i hled...

Velký kdos tu táh', v kraj slavnou dumu vnes'!
Mukařovské lesy sní v ní ještě dnes.

 

Zdroj: ZLATÁ PRAHA - 1908 - ROČNÍK xxv. - 39. číslo - str. 435