Plány se železnicí (Říčany - Mukařov - Kostelec)

Vítek Šoupal

Proč nedošlo ke stavbě železnice Říčany–Kostelec/Černými lesy

z obecní kroniky 1965 - František Sýkora

ObrázekČerný Kostelec nyní Kostelec nad Černými lesy žil koncem 18. a počátkem 19. století, jako sídlo správy liechtensteinských statků, rušným životem. Porady úředníků se střídaly s úředními dny rychtářů a ještě město leželo při staré obchodní stezce, projížděly jím formanské vozy a procházeli pocestní, táhnoucí kamsi na východ. Pak došlo ke stavbě státní silnice z Prahy na Kutnou Horu, což dopravní ruch ještě zvýšilo. Stává se i sídlem okresního hejtmanství pro obvody říčanský a českobrodský.

Polovina 19. století je dobou prudkého nástupu mladého kapitalismu, rozmachu průmyslu a komunikací. Jedná se o stavbu železnice na Moravu a boj o ní vyhrává Český Brod. Dochází k reorganizaci státní správy a boj o sídlo okresního úřadu vyhrává opět Český Brod, protože leží na trati a Kostelec pomalu tichne. Ještě se tu konají schůze, porady a konference panství, ale je jich už méně.

Kostelečtí občané se udiveně rozhlížejí. Kamže se poděl všechen ten ruch, jímž ještě nedávno město šumělo? Tam dole se zdvihají komíny a rostou fabriky, v Kostelci se však neděje nic. Bez železnice není naděje na získání průmyslu, bez železnice není naděje na nový rozmach blahobytu – to už chápou nyní všichni. A tak se rodí myšlenka na stavbu dráhy, myšlenka, které je souzeno, že už bude dosaženo cíle, to když vyvstane projekt dráhy na Kutnou Horu (roku 1879) nebo do Čáslavi (roku 1891), ale je to jen mámivá fata morgana, která se hned rozplyne.

Nakonec vyjde iniciativa přímo od kosteleckých občanů. Proč by se to nemělo zdařit, půjdou-li všichni jednotně a odhodlaně za tím cílem. A tak začátkem září 1905 bylo obecnímu výboru předloženo memorandum podepsané 140ti černokosteleckými občany, aby byly zahájeny kroky k získání koncese na stavbu dráhy z Říčan do Kostelce. A to je začátek akce, která vyvolala tolik nadšení, obětavosti a rozruchu a ještě dnes po šedesáti letech je přemílána a kritizována.

Obecní výbor projednal memorandum ve schůzi dne 30. září 1905. K návrhu náměstka Jana Homolky byla myšlenka jednomyslně schválena a rozhodnuto, aby byla zvolena dvanáctičlenná komise, která by se starala o uskutečnění plánu. Komise bude sestávat ze šesti členů obecního výboru a šest z řad členů. Provedena ihned volba aklamací a do komise byli zvoleni:

  • Kaše Bedřich (starosta města),
  • Homolka Jan (krejčí),
  • Jerzabek Emanuel (knížecí správce),
  • Havlíček Antonín (stavitel),
  • Kohn Vilém (obchodník),
  • Polic Jan (obchodník),
  • Vondráček Alois (továrník),
  • Jareš Josef (učitel měšť. školy),
  • Mentlík Josef (účetní záložny),
  • Dušek Karel (stavitel),
  • Bergman Rudolf (soukromník),
  • Valenta Václav (pekař).

K ustavující schůzi došlo až 8. listopadu 1905. Předsedou byl zvolen Bedřich Kaše a podán návrh na jmenování dalších dvou členů lesmistra Adlera a notáře Františka Dvořáka. Současně rozhodnuto, aby byla vyslána tříčlenná delegace k Dr. Josefu Fořtovi, sekčnímu šéfovi ministerstva železnic, aby ho požádala o podporu projektu. Již tehdy uvažováno o tom, že by trať mohla vycházet z Vysočan přes Škvorec a Kostelec vést do konečné stanice v Kutné Hoře. Tento nápad byl zavržen ježto se zdálo, že snáz bude možno realizovat plán na trať Říčany – Kostelec. Další delegace byla poslána k poslanci inž. Kaftanovi do Prahy, od něhož se očekává rada ve věci subvence a k radovi Böhmovi u zemského výboru, aby žádost o subvenci podporoval. Jednání s Dr. Fořtem bylo úspěšné. Delegaci se dostalo slibu všemožné podpory a naznačeno, že státní subvence na stavbu železnice může činit až 75% zemská 5-10% a teprve zbytek by museli upsat místní zájemci, kteří by tvořili akciovou společnost.

ObrázekVe schůzi dne 17. dubna 1906 byl dosavadní postup schválen a doporučeno pokračovati v jednáních s inž. Kaftanem. Bylo rozhodnuto, že trať povede z Říčan do Kostelce, ježto tento směr nejlép vyhovuje potřebám okresu. Inž. Kaftan doporučil, aby, pokud se týče subvencí, byl požádán o radu inž. Hamer ze zemského výboru. Týž se na pozvání dostavil do schůze komise dne 25. května 1906 a informoval členy celkem shodně jako Dr. Fořt. Státní garancie může být poskytnuto do výše 70% stavebního nákladu, subvence zemská může činit 15%, pak jsou to kmenové akcie vlády 5%, takže zbytek 10% by musel být hrazen v hotovosti před započetím stavby. Celkový náklad na stavbu by podle něho činil 2,000.000-K. Inž. Hamer dále doporučil, aby byla podána na min. železnic žádost o udělení koncese ku konání předběžných prací.

Za tohoto stavu se začíná o stavbu železnice zajímat i Kouřim, která projevila zájem o prodloužení trati až do Kouřimi. Kostelečtí neměli námitek za předpokladu, že Kouřim přispěje poměrným dílem na náklady. To se však Kouřimi nezdálo a tak ke spolupráci nedošlo. 

Ke konci října 1906 dostavil se do Kostelce vrchní komerční inženýr zemského výboru Antonín Kottnauer. On pak sám v kočáře projel trať a ověřoval si správnost dat přímo v obcích. Výsledkem jeho šetření bylo, že trať bude mít délku 15 km a stavební náklady budou činit asi 1,600.000 K. Roční příjem dráhy odhadl na 60.000 K. Dále propočítal provozní výdaje, kolik by činil úrok a amortizace apod., což pochopitelně nebyla zrovna příjemná zpráva. Druhou nepříjemnou zprávou byly dopisy říšského poslance Dr. Ant. Sobotky z 8. a 9. listopadu 1906, v nichž poslanec sděluje, že podle jeho zjištění u některých členů říšské železniční komise bude mít projekt dráhy Kostelec – Říčany mnoho nesnází a malý očekávaný příjem z dopravy. Doporučuje se spíše projekt dráhy na Český Brod, nebo akce poštovních státních automobilů, což komise i výbor ihned zamítly.

Ministerstvu ve Vídni byla podána žádost o koncesi na předběžné práce. Žádost byla vyřízena obratem. Výměrem ze dne 29. ledna 1907 č. 66851/906 udělilo c.k. ministerstvo železnic Bedřichu Kašovi v zastoupení okresu i města Kostelce koncesi ku předběžným technickým pracem na stavbu dráhy z Černého Kostelce do Říčan na dobu šesti měsíců.

V březnu 1907 přihlásili se zástupci obce Škvorec. Navrhují, aby projektovaná dráha z Kostelce byla vedena přes Mukařov, Doubek a Škvorec do Úval. Obec Škvorec byla ochotna zaplatit poměrné náklady a slíbila opatřit pozemky. Tento návrh byl ve schůzi dne 17. března 1907 zamítnut.

V druhé polovici roku 1907 podal inž. Hamer obci generální plány a železniční komisi potřebné vysvětlení. Komise se pak usnesla, aby byly zřízeny zastávky u Vojkova, pak poblíž obce Srbína, která měla nést označení Mukařov-Svojetice, další stanice měla býti ve Vyžlovce s označením Vyžlovka-Jevany a konečná měla být v Kostelci mezi silnicemi Jevanskou a Konojedskou, proti nynější cihelně. Nato plány i generální projekt byly předloženy c.k. ministerstvu železnic a Dr. Fořt tam zprávou s prosbou o intervenci za urychlení schválení. Současně zahájeno upisování kmenových podílů budoucí akciové společnosti. Obecní výbor ve schůzi dne 20. listopadu 1907 zjišťuje, že jen v Kostelci samém upsalo již 140 účastníků 183 akcií v hodnotě 36.000 K a další upisování pokračuje.

Dne 12. února 1908 se konala revize trati a navržených zastávek za přítomnosti Dr. Josefa Fořta. Komise navrženou trasu trati schválila s nepatrnými změnami. Projekt dráhy schválilo c.k. ministerstvo železnic již dne 16. dubna 1908 pod č. 12043/3. Stavební rozpočet byl upraven na 1,709.800 K. Ing. Hamer a Khodl pracovali na detailech projektu a rozpočtu, po jehož doplnění nařídilo c.k. ministerstvo železnic výměrem ze dne 31. prosince 1908 č. 49177/3 politickou pochůzku trati, která byla konána ve dnech 14. až 20. dubna 1909. Obsáhlý, tiskem vydaný česko-německý protokol o tomto řízení dokazuje, že jednání bylo projektu příznivé a navrženy jen nepatrné doplňky.

V důsledku toho vypravila se 30. června 1909 deputace k min. železnic do Vídně, aby přednesla a odůvodnila žádost o povolení garancie. Současně jednáno i na zemském výboru o poskytnutí subvence zemské. Deputace města i komise neustávají intervenovat všude, kde byla sebenepatrnější naděje na přímluvu a kladné vyřízení žádosti. Šlo o to, aby ve smyslu zákona z 19. června 1895 č. 83 ř.z. o drahách nižšího řádu, byl projekt dráhy Říčany – Kostelec pojat do chystaného říšského zákona, jímž zaručena těmto drahám garancie.

Začátkem roku 1910 byla situace taková, že c.k. ministerstvo železnic výměrem ze dne 17. února 1910 čís. 39998 schválilo detailní projekt, ale současně uložilo ředitelství státních drah, aby ještě přezkoumalo možnou rentabilitu dráhy. A nyní čekalo se na konečné vyřízení ve Vídni. A to přišlo teprve 17. dubna 1912. Železniční komise na říšské radě sděluje, že projekt dráhy Říčany – Kostelec byl zahrnut do druhého pořadí drah, které se mají v příští době stavět.

To byl umíráček nad vší tou námahou, obětavostí, úsilím a nadšením nejen těch, kteří všechna jednání vedli, ale i občanů města a okresu. Rozhodnutí říšské rady totiž znamenalo, že ke stavbě dráhy Říčany – Kostelec bude moci dojít nejdříve za 5-7 let. Mezi tím vypukla ale první světová válka a to už nebyl čas ani peníze na projekt. Obecní výbor vyslal ještě jednou deputaci do Vídně, ale to už bylo zbytečné.

Nad projektem dráhy Říčany – Kostelec ulehlo mlčení, které nezměnil ani konec války. A tak se potom to všechno odbylo jednoduše: „Dráha není a nebude a to způsobil starosta Bedřich Kaše. Měl povoznictví, šest párů koní a bál se, že železnicí přijde o živnost.“ Tato ničím nedoložená pomluva žije už padesát let! Vždyť tato dráha by mohl býti vrchol jeho dlouholeté veřejné práce, pomník, který by zanechal potomkům!

Tak tedy přes všechna tato úsilí dráha Říčany – Kostelec není a také nebude ani zastávka poblíž našich obcí Srbína a Mukařova... Říká se, že budovy pro stanice byly již vystavěné v předstihu a časem podlehly změnám ku potřebám svého okolí - na Vojkově byl dům u bývalého vjezdu do Chirany (dnes pila) již stržen, aby zpřístupnil čístírnu odpadních vod; na Budech (u kruhového objezdu na Srbín) je to dnes restaurace; na Vyžlovce (u odbočky na Jevany) jej pohltil rozšiřující se motorest...