Od pondělí 9. 9. prosíme o ponechání všech nádob na svoz odpadu na ulici - až do doby, než budou označeny čárovými kódy. Více informací zde.

Poutě a posvícení v mukařovském kraji

Poutě a posvícení v mukařovském kraji

Pouť v Mukařově se pravidelně koná na začátku druhé poloviny srpna, tj. víkend na nebo po 15. srpnu, kdy je v církevním kalendáři svátek Nanebevzetí Panny Marie, která je patronkou kostela v Mukařově.

Zatímco dnes se poutě konají na louce mezi Domovem pro seniory, školou a školkou (tj. u křižovatky cest na Žernovku a do Babic), původně se až do 50-tých let 20. století vše odehrávalo na louce za kostelem vedle hřbitova a pak také na návsi před Obecním úřadem - dříve školou. Pravidelně se od 70. let 20. století také koná při poutí chovatelká výstava drobného domácího zvířectva v areálu za Obecním úřadem.


Jak se slavívali poutě a posvícení v Kunicích

Převzato z: Římskokatolická farnost v Říčanech

Poutě

„Choditi na „poutě“ i dosti daleko, jest dosud zvykem, leč do nedávna se „muselo“. Mladší lidé měli v paměti ty poutní neděle, jak šli za sebou a nevynechali ani jednu.

První pouť byla v Pyšelích, poslední v Mnichovicích. Kunická je vždy tu neděli po sv. Maří Majdaleně. Sejde se zde dosti lidí i z vůkolí, hudba hrává v obou hostincích, ale začne až po mši zpívané, málokdy instrumentální. Před kostelem několik krámů perníkářských a kramářských (jeden krám patřil „Náně z Mukařova“, která sem chodila, ba chodí po mnoho let už). Někdy sem zavítal i komediantský vůz, jehož majitelé dělali „krkolomné kumšty“ od vrby k vrbě pod kostelem. Ale „koníčky“ – kolotoč – zde jsou pokaždé (před Pálovic) a vydělávají už dva dny před poutí pro své i koňské věčně hladové žaludky.

Někde na bedně hrál se „vorlíček“, dokud kluci velcí i malí měli peníze k prohrávání nebo „malá velká“, nebo „kobyla-Manča-Honzík“ – k tomu „pod kterým náprstkem je kulička?“ Do toho vřeští 2 nebo 3 flašinety, vykřikují kramáři, hádají se komedianti a kluci frkají, pískají, břeští i bručí na různé ty kohuty, píšťalky, ptáčky a ústní harmoniky (za 4 kr.) Známých i příbuzných se sejde dosti.

Po oběde se jde k muzice, kde při dobré hudbě se vydrží v prachu a kouři až do rána. Často jsou v obou hostincích různé i nepřátelské tábory, které dříve, obyčejně odpoledne k večeru, se vyrovnávaly pračkou v hospodě i na návsi – pro příklad mládeži. Nyní toho už nebývá a jen se vzpomíná, co kdo utržil při tom, nebo co rozdal. Časy se mění někomu se nechce taková je dnešní „tichá“ pouť líbit. Celkem takhle vypadají všechny poutě okolní, jen krámů a tedy i křiku je v okolí více.“

Přehled poutí v okolí

Únor
11. - Kaple Panny Marie Lurdské ve Všestarech

Květen
16. - Kaple sv. Jana Nepomuckého ve Voděrádkách

Červen
12. - Pouť v Klokočné
24. - Kostel sv. Jana Křtitele v Tehově
29. - Kostel sv. Petra a Pavla v Říčanech

Červenec
22. - Kostel sv. Máří Magdalény v Kunicích

Srpen
5. - Kostel Panny Marie Sněžné ve V. Popovicích
15. - Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mukařově
24. - Kostel sv. Bartoloměje v Popovičkách

Září
8. - Kostel Narození Panny Marie v Oleškách
28. - Kostel sv. Václava v Jažlovicích

Říjen
4. - Kostel sv. Františka z Assisi v Kamenici

Listopad
11. - Kostel sv. Martina v Lipanech
11. - Kostel sv. Martina v Kostelci u Křížků

Prosinec
6. - Kostel sv. Mikuláše v Oticích

 


PouťPosvícení

„O posvícení sjede se hostí plno, jde se do kostela zdejšího, pak k hojnému obědu a po něm k muzice. Často se zabije kvůli posvícení nějaký menší „čuník“ a několik husí krmených, už od pátku se pečou koláče v pecích i troubách.

Koláče staročeské se „čtyřma očima“, pak kulaté, jen nahoře mazané a sypané (vymáčknuté obyčejně skleničkou), dále několik koláčů „německých“ (spíše moravských). Koláče musí býti na několik „hřešet“ – dávajíť se horké koláče na řešeto, v němž je trochu slámy. Kromě toho bábovek několik a velký věnec na zvláštním po krajích vroubkovaném plechu (jakokoutový věnec).

Druhý den je „pěkná hodinka“. Ráno smuteční mše ve zdejším kostele zase, pak průvod kolem kostela po hřbitově – navštíviti své zemřelé – potom něco na zub a zase k muzice, kde se vydrží až do rána. Pěkná hodina se slaví jako polosvátek, ale nedělá se nic, vždyť je posvícení! Do nedávna bylo posvícení delší, patřilo k němu úterý ještě – „sousedská“. V ten den musil si „skočit“ v hospodě i každý dědeček. Dle toho se hrály také volné tance – sousedská, voves, votava, estereich (sousedská, ländler), holubička.

Jindy se to jen kola hemžilo, o sousedské musil nechat pantáty s panímámami tančit „solo“, všichni mladí – hlavně služební. Pro mladší byly tance: polka, kalup, tajč, třasák, šotiš, rejdovák, ba i „hovado“ se tančilo a „Honza“ – dnes platí nejvíc: polka, valčík, (tzv. „na šest“), marš (ten se tančí nalevo vždy), jen dokola, nejvýše tak že se tančí jednou „beseda“ (Hellerova), kterou umějí jen někteří. Že se o posvícení vyjednává nová služba a dává se zádavek, bylo už poznamenáno při služebných.

Posvícení se drží v Kunicích „tu neděli po havelskom posvícení“ už od nepaměti – neposlouchali nařízení Josefa II., který nařídil jen havelské posvícení držeti (proto se říká havelské také císařské). Nerozum – jak by mohl strýc strýce navštíviti, kdyby všechna posvícení byla v jeden den!“

nahoru
K provozování webu www.mukarov.cz využíváme takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme.